Friday, February 24, 2006

Na letním festivalu Rock for People vystoupí mimo jiné Manu Chao, Fun Lovin´ Criminals a Mattafix.
Francouzský zpěvák s španělskými předky Manu Chao odstartuje už 4. července "večírek pro nedočkavé" - ten zahájí program letošního 12. ročníku tradičního open air festivalu Rock for People v Českém Brodě na Kolínsku.
Po čtyřech letech opět Manu Chao navštíví Českou republiku, poprvé u nás vystoupil v roce 2002 na festivalu etnické hudby Respect. Narodil se v roce 1961 v Paříži a v 80. letech se prosadil s kapelou Mano Negra. V jeho písních s radikálními texty ve francouzštině, španělštině i angličtině znějí motivy latinsko- americké hudby, šansonu i rocku, zvuky velkoměsta i hlášení zrádií.
První sólové album Clandestino vydal v roce 1998, následující Proxima Estación: Esperanza o tři roky později.

Wednesday, February 15, 2006

LATERNA MAGIKA
Historie Laterny magiky začíná v roce 1958, kdy režisér Alfréd Radok spolu se scénografem Josefem Svobodou vytvořili pro Světovou výstavu v belgickém Bruselu a pro její československý pavilon představení, nazvané Laterna magika. Toto jméno poté dostalo divadlo v Praze zrekonstruovaná budova kina Adria (na Národní třídě), v němž byl program po velkém bruselském úspěchu uváděn. Další význanout etapu v životě Laterny magiky reprezentuje její účast na Světové výstavě v kanadském Montrealu v roce 1967 a v japonské Osace v roce 1970. S programy pro tyto příležitosti pak divadlo procestovalo doslova celý svět. V polovině sedmdesátých let se Laterna magika stala součástí Národního divadla v Praze. Uměleckým šéfem tohoto specifického média, které povětšinou nepoužívá slov, pouze pracuje s kombinací projekce, tance, hudby, světla, pantomimy, atd.se stal jeho původní spoluautor Josef Svoboda.
Dnes je v divadle pojem multimediální projekt známý. Představení na hrnici snu a reality s barivitou fantazií, hravostí a iluzí bylo založeno na prolínání se filmového obrazu s živými lidmi. Spojuje se zde hudba, tanec, pantomima, herectví...

Friday, February 10, 2006

SeMaFor má od října vlastní prostor
Roku 1959 se hrou Člověk z půdy otevřelo divadlo Semafor. Za necelé půlstoletí se z této scény stal tak zásadní fenomén české kultury, že ani není třeba připomínat jména Jiřího Šlitra, Jiřího Suchého, Jitky Molavcové a dalších hvězd, kterým Semafor odstartoval kariéru. Dnes není pochyb o tom, že Semafor zásadně utvářel, jak podobu našeho zábavného divadla, tak českou populární hudbu. Avšak mnohem zásadnější než bohatá historie je fakt, že Semafor stále nepatří do starého divadelního zboží. Funguje a to i přesto, že se musel mnohokrát stěhovat – naposledy v roce 2002, kdy povodeň donutila soubor prozatímně působit v cizím prostoru. V říjnu však divadlo našlo stálou scénu v bývalé tančírně Globus v Dejvické ulici. Zrekonstruovaná budova Prahy 6 poskytla Semaforu hlediště pro 190 diváků, malé orchestřiště a moderní zázemí.

Thursday, February 09, 2006

12. února od 19:30 h uvede Palác Akropolis sólové taneční představení Jara Vinařského Poslední krok před, které mělo premiéru v roce 2004 v Praze. Jde o ztvárnění pádu a vzletu, o touze duše obnažit se a o touze těla nadlehčit se jako duše. Poslední krok snaze, jak vzlétnout a doletět k jednomu neurčitému, ale bodu velmi podstatnému. Jeho jedinou překážkou je schopnost vytvářet si dokonalé představy toho, co je nemožné. Na druhé straně jde však i o odvahu, která vede ke zboření zdí a k jasnému vědomí.
Když tančí na scéně Jaro Viňarský, vysílá k divákům silné impulzy, které vyvolávají pohnutí a vybízejí k pohybu, k otevření se.

Wednesday, February 08, 2006

Jednotlivé městské části pořádájí své dny.
Významný den městské části Praha 1 byl stanoven na 12. února. Roku 1784 byl vydán dvorský dekret o spojení čtyř pražských měst v jeden celek (Staré Město, Josofov, Nové Město, Hradčany). Od 12. února 1784 se datuje město Praha.
Vrcholem oslav bude koncert Hany Hegerové na Žofíně, která na Praze 1 také žije.
Na Kampě se celý víkend koná tradiční staropražská veselice, kde také vystoupí historická skupina Alotrium. Dále je tu například karneval na ledě v areálu hřiště Na Františku, připraveny jsou i historické přednášky k Praze 1.

Monday, February 06, 2006

Životopisný film Walk the Line, který už získal Zlaté globy a pět oscarových nominací. Na počátku takových filmů není slovo, ale trauma - které ovšem zapřičiňuje hrdinův hvězdný vzestup, zpravidla naplňující mýtus amerického snu. Následuje osvědčená kombinace sex, drogy a rock´n´roll, která hrdinu pošle zpět tvrdě na zem; ovšem láska vše překoná a kající se hrdina může znovu spět ke šťastným zítřkům. Walk the Line je přímo učebnicí tohoto přístupu. Malý Johnny prožívá idilické dětství do doby než řijde drastickým způsobem o svého bratra, který spolu s ním čelil nenáviděnému otci. Poté se díky vlastní píli a talentu sám vypracuje v uznávaného hudebníka. Následuje setkání se závislostí, ale i s životní láskou June Carterovou, která Johnnyho zachrání. Zpěvák se kaje, usmíří se s otcem, ožení se s June a odchází do kostela.
Velmi banální zpracování totiž navíc vybírá z doby Cashova vzestupu jen okamžiky, které zapadají do (předem stanovené) skládačky. Avšak i v tomto hollywoodsky vystavěném příběhu diváka cosi uchvátí. Lehce unylý popis Cashova vzestupu a pádu je naštěstí prokládán jeho vystoupeními - a v těch chvílích film konečně ožívá.