Tuesday, October 30, 2007

Pražský orloj III

Pražský orloj III
Figura Smrtky byla na orloji pravděpodobně jako první – a rozhodně dřív než tolik oblíbené postavy apoštolů! Bývala však asi menší a především mívala pohyblivou dolní čelist, kterou „klapala“. Současná Smrtka už to ale nedokáže: pouze třímá přesýpací hodiny a zvoní – s pevnou čelistí už totiž hýbat nemůže!
O původním kostlivci existuje i další pozoruhodná pověst, jejímž důležitým prvkem je právě její „klapající součást“. Nad orlojem v minulosti byla žalářní kobka, v níž čekaly na ortel provinilí šlechtici. Jednou sem byl uvržen mladý rytíř, odsouzený k smrti. Malým okénkem vyhlížel ven právě ve chvíli, kdy začaly odbíjet hodiny a orloj se dal do pohybu. Náhle do pootevřených dásní kostlivce vletěl popletený vrabčák, čelisti Smrtky prudce sklaply – a uvěznily ho!
Za hodinu se však hrůzná past naštěstí otevřela, osvobozený ptáček vylétl na svobodu a zoufalému rytíři v kobce tím náhle dodal naděje... A stal se zázrak: ještě téhož dne bylo jeho provinění znovu zváženo, spor se jako zázrakem šťastně urovnal a mladý vězeň dostal milost.
Zcela jiná pražská legenda o orloji se už týká skutečné historické události: popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí dne 21. června 1621. Každý rok ve výroční den, kdy se tato neblahá exekuce uskutečnila, se vracejí popravení do míst, kde kdysi stálo lešení. Chvíli stojí v tichém rozjímání, a poté odcházejí k průčelí Staroměstské radnice. Pokud jde orloj správně, prý se českému národu povede dobře. Běda však, opozdí-li se hodiny či některá z figur! Podle jiné verze prý sedmadvacet pánů kontroluje chod orloje na Nový rok.

Thursday, October 25, 2007

Orloj II

Orloj II
Nejoblíbenější součást orloje tvoří sochy dvanácti apoštolů, defilující v okéncích pod stříškou vždy v každou celou hodinu. Každý z nich svírá svůj atribut: svatý Petr klíč, Matěj sekeru, Jan kalich, Ondřej i Filip kříž, Jakub valchu, Pavel knihu, Tomáš kopí, Šimon pilu, Tadeáš desky, Bartoloměj kůži a Barnabáš svitek. Při válečném požáru Staroměstské radnice v květnu 1945 byly zničeny dřívější postavy, zhotovené E. Veselým (zatímco ještě starší, zčásti zachované originální figury z raně barokního období jsou nyní uloženy v Muzeu hlavního města Prahy jako vzácný exponát). Dřevěné kolorované sošky, které na orloji spatříme v současnosti, vytvořil v roce 1948 nadaný český sochař a řezbář Vojtěch Sucharda. Při prohlídce historických sálů Staroměstské radnice se návštěvníkům v rámci expozice naskýtá i velmi netradiční pohled na orloj: z odvrácené strany – přes skleněnou přepážku do komůrky s dvanácti apoštoly.
Za pozornost ale stojí i další, vnější pohyblivé figury, znázorňující smrt, lakomce, Turka, marnivce a kohoutka. Strašidelnému kostlivci byla odpradávna připisována čarovná i věštecká moc. Podle legendy prý vždy, když se Smrtka pokazí, přicházejí zlé časy. Nepříznivou sudbu údajně může zvrátit pouze nevinný hoch, narozený právě na Nový rok. Není to však nikterak jednoduché: když je opravený orloj uveden opět do pohybu, chlapec musí o půlnoci přeběhnout od Týnského chrámu ke Staroměstské radnici. Dokáže-li být u orloje včas – ještě před posledním úderem hodin – odvrátí neštěstí od celé země.

Monday, October 22, 2007

Pražský orloj I

Pražský orloj I
Nádherný orloj, umístěný ve věži Staroměstské radnice, je bez nadsázky nejvyhledávanější turistickou atrakcí staré Prahy. Tuto pozoruhodnou uměleckou i technickou památku vytvořil kolem roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem, univerzitním učencem–astronomem. Legendární mistr Jan (Hanuš) Růže, dříve pokládaný za autora Staroměstského orloje, sice také existoval (a toto hodinářské veledílo kolem roku 1490 opravil a zdokonalil), avšak nebyl jeho původcem. Přitom právě k němu se vztahuje jedna z nejznámějších pražských legend, podle níž prý krutí radní nechali geniálního tvůrce oslepit, aby nemohl unikátní věžní hodiny sestrojit nikde jinde. Nevidomý se pak nechal naposledy odvést ke svému dílu, popaměti vložil ruce do soukolí a stroj záměrně porouchal.... Jelikož se však obdobná pověst dodnes vypravuje i u mnoha jiných orlojů po celé Evropě, není vyloučeno, že se tento děsivý příběh ve skutečnosti vůbec nestal a je pouhou pohádkou.

Saturday, October 06, 2007

Kratochvíle

Kratochvíle
Na místě dnešního letohrádku bývala původně tvrz Leptáč, kterou v roce 1569 obdržel darem za věrné služby rožmberský regent Jakub Krčín od Viléma z Rožmberka. Ten však přestavěl tvrz a vymaloval ji loveckými výjevy. Vilém z Rožmberka pověřil již osvědčeného rožmberského stavitele Baltazara Maggiho z Arogna vybudováním renesančního loveckého letohrádku. Stavba započala roku 1583 vbíjením dubových a olšových kůlů do bahnitého terénu a byla ukončena výmalbou vily v roce 1590. Vznikla tak ojedinělá renesanční manýristická stavba, sestávající z vily typu italského casina, obklopené vodním příkopem a uzavřené obdélnou zahradou se vstupním traktem a obvodovou zdí prostoupenou izolovanými domky. Fasády budov byly zdobeny bohatou výmalbou. Zcela mimořádné kvality je štuková a malířská výzdoba interiérů vily, vycházející z loveckých motivů a výjevů z římských dějin. Ojedinělým počinem bylo i zřízení rozsáhlé obory v těsné blízkosti letohrádku, obehnané plotem v délce 22 km.

Wednesday, October 03, 2007

Hrad Krakovec

Hrad Krakovec
Z pouhých trosek hradu je patrné, že téměř tři čtvrtiny plochy zaujímal palác se třemi obytnými křídly - tvar podkovy - seskupenými kolem uzavřeného nádvoří, které mělo tvar téměř pravidelného obdélníků.
Věž byla stejně vysoká jako obytná křídla paláce a při pohledu z nádvoří tvořila homogenní součást celku. Rozvrh místnosti v suterénu a v přízemí byl alespoň v zachovaném jižním a západním křídlem stejný.
V prvním patře byly reprezentační místnosti hradu, velký sál a hradní kaple. Sál s krbem a čtyřmi čtvercovými okny byl plochostropý a zaujímal skoro celé západní křídlo. Z architektonických detailů jsou patrné stejně velké místnosti, zaklenuté křížovými žebrovými klenbami.
Typická pro architekturu václavské dvorní huti byla hradní kaple v rohovém prostoru i jižního křídla v I. patře. Torzo arkýřového presbyteria je obrácené k východu a spočívá na vysokém hranolovém pilíři.
Hrad Krakovec není jen romantická zřícenina, množstvím dochovaných gotických architektonických prvků, nekonvenčním provedením hradní arkýřové kaple, postavením půlválcové věže a dalšími detaily vypovídá o původním rozsahu i architektonické koncepci hradu a přesvědčivě dokládá, že Krakovec je torzo unikátní hradní architektury.

Monday, October 01, 2007

Grabštejn

Grabštejn
Ve 13. století vystavěn jako gotický hrad nedaleko trojmezí Čech. Lužice a Dolního Slezska, mezi Jizerskými horami a Ještědem, přimknut k starobylému Hrádku nad řekou Nisou.
Grabštejn sloužil ke knotrole významného cestovního uzlu do Čech, v hraničním místě, kde se i dnes dotýkají hranice tří států, České republiky, Německa a Polska. Cestu pod hradem můžeme považovat za jakousi páteř frýdlantského vévodství. Lze v ní rozpoznat bezkonkurenčně nejefektivnější spojnici mezi dánkým králem Kristiánem IV. na severu (případně i švédským králem Gustavem Adolfem) a císařem Ferdinand:tem II. ve Vídni. V době frýdlantského knížectví jsou to válčící strany - je taková pozice mezi dvěma evropskými ohnisky handicapem? Pro někoho možná. Válka, stejně jako mír, je však pro Albrechta z Valdštejna zdrojem možností. Vojensky významného Grabštejna se ve třicetileté válce Valdštejn pochopitelně zmocní a připojí jej k frýdlantskému panství. Po jeho smrti a v nastalých zmatcích posledního období války byl hrad obsazen švédskou posádkou, která odtud ovládala okolí až do uzavření míru v roce 1648. Z rozkazu císaře byly proto Grabštejn ve druhé polovině 17. století pobořeny hradby, aby se napříště nemohl stát nepřátelskou pevností.
Všechny pozdější úpravy souvisejí s dokončením proměny sídla v půvabný zámek jsou spojeny především s rodem Clam-Gallasů.