Wednesday, December 19, 2007

Potomci Ludmily a Bořivoje

Ve šťastném manželství Ludmily a Bořivoje se narodili tři synové a tři dcery. Po smrti Bořivoje (asi roku 889) vládl jejich syn Spytihněv a pak Vratislav. Kněžna Ludmila však velice bedlivě sledovala vývoj událostí a podle potřeby do něj zasahovala. Po smrti knížete Vratislava (roku 921) čeští velmožové rozhodli, že za nezletilého Václava bude vládnout jeho matka Drahomíra a babičce Ludmile svěřili Václava i Boleslava na vychování; tím Ludmila získala i určitý podíl na vládě. Mezi Ludmilou a její snachou Drahomírou však vznikl rozpor – Ludmila zdůrazňovala spojenectví českého křesťanského státu s křesťanskou říší německou, Drahomíra se přikláněla ke spojenectví s pohanskými Lutici. Ludmila musela odejít z Prahy na Tetín. Avšak Drahomíra, aby si skutečně zajistila svou vládu, nechala jedenašedesátiletou Ludmilu 16. září roku 921 zavraždit. Vikinští rádci Drahomíry Tuna a Gomon ji uškrtili provazem nebo jejím vlastním závojem. Avšak politické rozpory tím neskončily a pokračovaly i za vlády knížete Václava. Po své smrti žila dál Ludmila jako světice a mučednice v legendách. Její vnuk, kníže Václav, nechal její ostatky v roce 925 přenést z Tetína do Prahy, kde byly uloženy v bazilice sv. Jiří. O svatořečení tehdy rozhodovala hlavně vůle knížete, souhlas arcibiskupa a zbožná úcta lidu. Ke křesťanským ctnostem pak přistupovaly i divy a zázraky. Z Ludmilina hrobu už na Tetíně prý vycházela líbezná vůně, nemocní se tam uzdravovali, a její tělo i roucho byly nalezeny neporušené...

Tuesday, December 18, 2007

Zákoutí Pražského hradu

Zákoutí Pražského hradu
V bazilice sv. Jiří na její jižní straně, oddělena mramorovým zábradlím, se nachází kaple sv. Ludmily. Její stavba byla zahájena ve 13. století. Uprostřed stojí náhrobek kněžny, sestavený z různě starých částí. Horní deska, na níž spočívá postava světice, spolu s postranními deskami s drobnými reliéfy svatých, pochází ze 14. století. Ostatky kněžny Ludmily však v bazilice nalezly své místo již v roce 925, ale byly uloženy pravděpodobně na jiném místě.
Její život a skutky zachycují legendy a některé zprávy. Z nich se dovídáme, že se narodila asi roku 860 a byla dcerou Slavibora, knížete země srbské (Horní Lužice), jež tehdy sousedila s Čechami. Jako velice mladičká byla roku 874 provdána za přemyslovského knížete Čechů Bořivoje. Oba byli ještě pohané, ale Bořivoj asi roku 882–874 přijal křest od moravského arcibiskupa Metoděje, který krátce na to pokřtil i Ludmilu, z níž se stala velice horlivá a vroucí křesťanka. Bořivoj také přenesl sídlo přemyslovských knížat z Levého Hradce na pražské hradiště, kde nechal postavit první kostel, zasvěcený Panně Marii. Od té doby byl rozrůstající se Pražský hrad sídlem českých panovníků a je jím dodnes.

Monday, December 10, 2007

Pověsti kolem Karlova Mostu

Karlův most opřádá i řada pozoruhodných pověstí. Jedna z legend vypráví o době, kdy český král Václav IV. nechal z mostu svrhnout svatého Jana Nepomuckého. Ještě téže noci se údajně zřítil mostní oblouk přesně v místech, kde byl mrtvý světec vhozen do vln. Podle pověsti upělo na Karlově mostě prokletí a snahy o opravy byly marné. Co se podařilo do večera postavit, druhý den ráno našli v troskách. Až se přihlásil stavitel, který předtím pobýval v cizině. Dal se s chutí do díla a navečer měl pořádný kus opraven. Nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl hlídat celou noc. Jakmile odbila půlnoc, ozvala se rána a vše, co opravil, se zřítilo do vody. Před vyděšeným mužem se zjevil ďábel, který úlisně navrhl: „Dílo dokončíš, když mi dáš toho, kdo první přejde po opraveném mostě.“ Stavitel váhal, ale nakonec souhlasil. Domníval se, že čerta ošidí. A hned druhý den si přinesl klec s kohoutem, jehož zamýšlel vypustit na opravený most. Stavební práce postupovaly už bez potíží a zakrátko byl most zase v pořádku...
Ale pekelník se ošálit nenechal! Proměnil se v zedníka a stavitelově těhotné manželce přinesl smyšlený vzkaz, že je s jejím mužem zle. Žena se vyděsila, vběhla na most – a přešla jako první! Po slavnosti, na níž všichni stavitele velebili, následovalo kruté vystřízlivění: jeho paní porodila mrtvé dítě a sama zemřela... Duše neviňátka se od té doby vznášela nad mostem a nenalézala klidu. A lidé tu prý slýchávali prapodivné kýchnutí. Netušili však, že zakleté nemluvně marně čeká na správnou odpověď: „Pozdrav pánbůh!“ Teprve po mnoha letech šel po mostě prostý venkovan a jak byl zvyklý na vsi, po kýchnutí pronesl kýženou větu. A duše nenarozeného děcka byla konečně vysvobozena.

Tuesday, December 04, 2007

Karlův most II

Karlův most II
Nedéle stojící sochou na Karlově mostě je svatý Jan Nepomucký, dílo sochaře Jana Brokofa ze 17. století. Tyčí se na pravé straně mostu (směrem od Staroměstské mostecké věže) mezi devátým a desátým pilířem. Volnou předlohou působivé bronzové plastiky byl terakotový model vídeňského sochaře M. Rauchmüllera, podle níž Brokof zhotovil pro Matyáše Bohumíra Wunschwitze první dřevěnou sochu. Brokofovo dílo roku 1683 odlili do bronzu, osadili na Karlův most a na podstavec umístili reliéfy s výjevy ze světcova života. Zlatě vyhlazená místa na nich nesou stopy dotyků nesčetných návštěvníků, kteří skálopevně věří, že nosí štěstí.
Chceme-li se s minulostí slavné památky i její uměleckou výzdobou seznámit důkladněji, neměli bychom opominout návštěvu Muzea Karlova mostu, nově otevřeného k 650. výročí v sálech někdejšího špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou (a zčásti i v podzemních prostorách kostela sv. Františka), v blízkosti Staroměstské mostecké věže. Expozice poutavě přibližuje vznik a výstavbu Karlova mostu i jeho předchůdců (včetně modelů a dobových vyobrazení), ale také práci ve středověké stavební huti nebo kult sv. Jana Nepomuckého. Z vystavených uměleckých děl vyniká Puchnerův oltář z 15. století.