Svatý Jan Neopmucký

Svatý Jan Neopmucký
Stříbrný náhrobek v ochozu naproti Vlašimské kapli (sv. Erharda a Otýlie, sv. Jana Nepomuckého) patří k nejhonosnějším ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Podle návrhu J. E. Fischera z Erlachu a modelu A. Corradiniho jej nad hrobem sv. Jana Nepomuckého zhotovil vídeñský zlatník Josef Würth v letech 1733–1736. Světec klečí nahoře na víku rakve, již drží dva andělé, andílek ukazuje relikvii jeho jazyka. Stříbrné vázy a alegorie Síly, Moudrosti, Mlčenlivosti a Spravedlnosti provedl pražský zlatník Josef Seitz (1746). Baldachýn nesený anděly věnovala Marie Terezie (1771).
Na toto místo v katedrále však nebylo Janovo tělo pohřbeno hned po mučednické smrti 20. března 1393. Bylo nalezeno pravděpodobně necelý měsíc po vhození do Vltavy, v záhybu řeky na mělčině, a vzhledem k neklidné situaci dočasně pohřbeno v blízkosti v kostele sv. Kříže Většího. Až asi v roce 1396 tělo přenesli do hrobu v ochozu rozestavěné katedrály. Hrob byl uzavřen mramorovým kamenem, na němž bylo vyryto Janovo jméno.
Jan z Pomuku se narodil pravděpodobně mezi lety 1340–1350 v Pomuku v jihozápadních Čechách, trhové vsi nedaleko stejnojmenného cisterciáckého kláštera, jejíž jméno se již tehdy pro rozlišení uvádělo jako ne-Pomuk; po zničení kláštera husity zůstal jen Nepomuk.