Kunštát

Kunštát
Původně středověký hrad získal svoji současnou podobu přestavbami v polovině 16. století a dále v letech 1678–1680. První písemná zmínka o hradu na místě dnešního kunštátského zámku pochází z roku 1280, avšak unikátní objev nádvorního průčelí původního pozdně románského hradního paláce dokládá založení hradu již v 1. polovině 13. století. Jeho stavebníkem byl Kuno, po němž sídlo i městečko založené v podhradí získalo své pojmenování.
Páni z Kunštátu drželi panství do roku 1521, z nichž nejslavnější člen rodu, český panovník Jiří z Kunštátu a Poděbrad, vlastnil Kunštát v letech 1427–1464. Posledními šlechtickými držiteli zámku byli v letech 1901-1945 hrabata Coudenhove-Honrichsové.
Jednotlivé přestavby zcela nesetřely předchozí umělecké slohy. Proto lze dnes velice dobře sledovat stavební dějiny tohoto šlechtického sídla od doby pozdně románské po klasicismus. Hodnotný komplex zámeckých budov je obklopen parkem, zařízeným v 17. století a ve století následujícím rozšířeným na celé zámecké návrší.

Javorník - Jánský vrch

Javorník - Jánský vrch
Zámek nad městem Javorníkem patří k nejzachovalejším objektům tohoto druhu v moravském Slezsku. Na jeho místě stával gotický hrad, o němž pochází první zmínka z roku 1307. Někdy v druhé polovině 14.století jej získali vratislavští biskupové a na zlomu 15. a 16.století přestavěli v renesanční zámek. Ten pak drželi až do roku 1945. Přestavbu dokončil biskup Jan Thurzo, a vytvořil si zde druhou rezidenci. Na jeho knížecím dvoře pobývali četní učenci té doby, mezi nimi patrně i Mikuláš Koperník.
Za uměnímilovného biskupa hraběte Gottharda F. Schaffgotsche se zámek stal střediskem hudební kultury. Od roku 1769 tu působil slavný skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu, který na Janském vrchu vytvořil utvořil proslulou zámeckou kapelu.
Poslední zbytky starých hradních opevnění byly odstraněny za biskupa Kristiána Hohenlohe-Bartensteina (1796-1817) a objekt získal dnešní podobu.

Bučovice

Bučovice
Stavebníkem "perly Moravy" byl poslední příslušník starobylého rodu, pan Jan Šembera z Boskovic. Zámek je vystavěn na uměle upraveném území vymezeném zdí s nárožními bastiony, obklopeném původně vodním příkopem. Toto "opevnění" se z větší části dochovalo spolu s torzem předzámčí, se zámkem a s okrasnou zahradou, upravenou podle ideálního projektu v letech 1961 až 1962. Vznik šlechtického obydlí a jeho výzdoby ohraničují zhruba roky 1575 až 1584. Koncepci architektury a její výzdoby vypracoval Jacopo Strada, činný na císařských dvorech ve Vídni a v Praze. Jeho představy uskutečnili umělci převážně italského původu nebo v Itálii vyškolení.
Kromě architektury se bučovický zámek honosí umělecky náročně vyzdobenými interiéry se štukovými a malovanými ornamenty, symboly, postavami a výjevy ze starověkých dějin a z antické mytologie. Nástropní malby v Zaječím sále znázorňují "obrácený svět", v němž zvířata jednají jako lidé. Nástěnné malby v zámecké kapli, dokončené roku 1637, zobrazují výjevy ze života P.Marie a Ježíše Krista. Na nádvoří upoutává pozornost sousoší s figurou Baccha ve vrcholu, jež původně tvořilo střed kašny z roku 1635.
Po smrti Jana Šembery roku 1597 připadl zámek jeho dceři Kateřině, provdané za Maximiliána z Lichtenštejna. Tak se Lichtenštejnové stali pány na Bučovicích. Ty pak přestaly být sídelním místem a do zámku byla umístěna ústřední hospodářská správa.

Velké Losiny

Velké Losiny
Pravděpodobně v průběhu 14.století vznikla vodní tvrz, která stála v místech dnešního zámku.
Původně zeměpanský majetek se dostal koncem 15. století do držení významného šlechtického rodu pánů ze Žerotína. Bohatý Jan ze Žerotína nechal v 80. letech 16. století vybudovat renesanční zámek s arkádami, jehož dominantu tvoří osmiboká věž. Úrovní architektonického řešení náleží zámek mezi sta vební perly moravské renesance. Koncem 17.století bylo vybudováno dvoupodlažní křídlo, které z jižní strany uzavřelo nádvoří zámku. V 80.letech 17.století probíhaly i v místnostech zámku inkviziční procesy, při kterých bylo na hořící hranice posláno mnoho nevinných obětí. Období působení inkvizitora Bobliga z Edelstadtu se stalo nejtragičtejší kapitolou historie severní Moravy. V roce 1802 prodali zadlužení Žerotínové velkolosinské panství Lichtenštejnům, kteří až do roku 1945 užívali zámek jako příležitostné letní sídlo.
Interiéry nesou pečeť doby od renesance až po klasicismus. Opravdovým klenotem mezi zámeckými interiéry je rytířský sál s renesančním kasetovým stropem. K vybavení místnosti patří majolíková kamna z roku 1589, renesanční příborník a na stěnách visí vzácné kožené tapety. V dalších místnostech je mimo jiné vystavena sbírka tapisérií ze 17.století a sbírka zbraní. Zámecká kaple má pozoruhodnou freskovou výzdobu od významného malíře moravského baroka Jana Kryštofa Handkeho. Hluboký zážitek nabízí prohlídka zámecké galerie s obrazy nejvýznamnějších evropských malířských škol. Na místě barokní zahrady, jejíž torzo sochařské výzdoby se dochovalo, byl od počátku 19.století vytvářen krajinářský park, který se z části zachoval dodnes.